Prší je mezi lidmi velmi oblíbená karetní hra, která má původ v Německu. Je jednoduchá a
poměrně rychlá, takže se hodí k ukrácení volné chvíle i při malých dešťových přeháňkách,
nejen při pořádném slejváku.
Prší se hraje s německými mariášovými kartami, které mají 4 barvy (ačkoliv slovo barva v
tomto případě označuje spíš typ karty): srdce, kule, žaludy, listy. Kromě barev je ke každé
kartě také přiřazena určitá hodnota: sedmička, osmička, devítka, desítka, spodek, svršek,
král, eso.
Karty se nejdřív zamíchají a pak se rozdají. Každý hráč dostane alespoň 4 karty, jež
neukazuje svým soupeřům. Lze hrát i s více kartami, konkrétní počet je závislý na variantě
hry. Když je rozdáno, jedna další karta se položí na stůl otočená lícem nahoru a vedle ní se
položí celý zbytek balíčku. Ten je otočený rubem nahoru. Jakmile je hra takto připravena,
hráči odhazují popořadě své karty a snaží se zbavit všech svých karet. Vyhraje ten, komu
se to podaří jako prvnímu. Ovšem pozor, hráč smí položit pouze takovou kartu, která má
stejnou barvu či stejnou hodnotu jako otočená karta ležící na stole. Jestliže takovou kartu
nemá, nemůže v tomto kole hrát a musí si vzít novou kartu z balíčku. V karetním slangu se
situaci, kdy berete novou kartu z balíčku, říká „líznout si“.
Některé karty jsou navíc speciální. Pokud hráč před vámi vynese eso, tak prostě „stojíte“,
což znamená, že jedno kolo nemůžete hrát. Pokud však máte eso taky, měli byste ho
zahrát. V tom případě totiž stojí hráč po vás, a to rovnou dvě kola. Zahraje-li hráč před
vámi sedmičku, „berete dvě“. V takovém případě, si musíte vzít z balíčku dvě další karty a
nemůžete v tomto kole žádnou odhodit. Jestliže ale také máte v ruce sedmičku, můžete ji
vytasit. Následující hráč pak musí „brát čtyři“. Poslední speciální kartou je svršek. Můžete
ho totiž zahrát, přestože barvou ani hodnotou neodpovídá kartě na stole. Potom můžete
zvolit jakoukoliv barvu pro hráče po vás.
Hra Prší má různé varianty, oficiální i neoficiální. Já jsem si například jako malá myslela, že
speciálních karet je mnohem víc. Pak jsem ale přišla na to, že můj tatínek jen nerad
prohrává a má velkou zálibu v upravování pravidel tak, aby mu to takzvaně hrálo do karet.
A co vy, umíte prohrávat?